Ještě před těmito událostmi, v červenci 1419, se u Nemějic na Písecku shromáždily desítky tisíc lidí na vrchu Burkovák. Při pouti ho pojmenovali horou Tábor. A na samém počátku válek, které vedli Češi ve jménu své víry proti většině Evropy, došlo 20. března 1420 poblíž Písku, u Sudoměře, k první větší bitvě husitů s domácí šlechtou: Houfec stoupenců kalicha mířil z Plzně do nově zbudovaného Tábora. Skupina čítala asi čtyři sta lidí, dvanáct vozů a devět jezdců na koních, jejími vůdci byli Jan Žižka a Břeněk Švihovský. Poblíž Sudoměře je počal pronásledovat oddíl královských vojáků pod vedením Bohuslava ze Švamberka, k nim se přidali strakoničtí ozbrojenci velmistra řádu johanitů Jindřicha z Hradce a ještě oddíl mincmistra Divůčka z Jemniště. Zaskočení husité uhnuli z trasy a zaujali obranu na příhodném místě, hrázi mezi rybníky Markovcem a Škaredým, který byl právě vypuštěn. Úzkou hráz husité z obou stran zahradili vozovou hradbou a eliminovali asi pětinásobnou přesilu nepřítele. Útoky na hradbu byly úspěšně odraženy a katolickým pánům nevyšel ani útok z boku přes vypuštěný rybník. Těžkooděnci se v bahně bořili a byli snadnou kořistí husitů. Nepředpokládaný neúspěch vnesl do řad rytířů zmatek a již za tmy se dali na ústup. Jan Žižka tak zaznamenal první úspěch své legendární vojenské strategie. Na místě bitvy byl v roce 1925 odhalen pomník od Emanuela Kodeta. Znázorňuje slavného vojevůdce v nadživotní velikosti provedeného v žulových kvádrech.
V Písku stály patrně nejdříve ze všech známých měst kádě, do nichž lidé shromažďovali majetek ve prospěch celé obce. Ve městě často pobýval vojevůdce Jan Žižka, hejtman Chval z Machovic zde vlastnil dům a sídlil tu husitský biskup Mikuláš z Pelhřimova. Po dobu husitských válek město náleželo do vojenské organizace táborského městského svazu.
